Jako bychom chtěli tu Šumavu letos prozkoumat celou. Podzimní sluníčko nás zase vylákalo na Kvildu. Tentokrát jsme se vydali za jeleny a rysy. Bylo nám od začátku jasné, že se vydáváme do míst, kde bude spousta lidí. Nicméně naděje umírá poslední, tak jsme doufali, že zvířata uvidíme, a že v říjnu, v pracovní den bude nápor turistů přeci jen menší. Množství lidí u vchodu, ale napovídalo, že moc zvířat neuvidíme. No, co se dá dělat, stejný nápad jako my, mělo evidentně víc lidí. Obešli jsme celou naučnou stezku a nejdřív jsme z dálky zahlédli pár jelenů. Jen přes plot. Do výběhu se v říjnu nesmí, protože jeleni jsou v říji a mohli by být nebezpeční. U rysů jsme měli vyloženě smůlu. Už z dálky jsme slyšeli povykování dětí, které vykřikovaly, že vidí rysa. Než jsme došli, byl rys pryč. Musel by být blázen, aby se při takovém kraválu někam neschoval. Samozřejmě, když děti rysy vyplašily, tak je to přestalo u výběhu bavit a my jsme zůstali sami. Po asi 20 minutách tichého čekání se rys objevil. Hodně daleko, ale přece. Musím přiznat, že jsem byla poněkud rozladěná a naštvaná. Bezohlednost některých návštěvníků je obrovská. I bez upozornění by mělo být každému jasné, že se má chovat tiše. No nic, třeba jsme jen měli smůlu na extrémně neukázněnou skupinku. Cestou od výběhu jsme se zastavili v infocentru a koupili jsme si 2 plyšové rysy, abychom centrum podpořili. Budou pro vnoučata k Vánocům.
Zdrželi jsme se poměrně krátkou dobu, tak jsme se ještě zastavili na Jezerní slati. Tam naopak nebyla ani noha. Vylezli jsme na pozorovací věž, abychom viděli i na druhou stranu slatě. Zdálo se mi, že na to, kolik letos napršelo, je slať docela vyschlá. Před 30 lety. kdy jsem tady byla mnohokrát, bylo vody mnohem víc. Neumím si představit, jak to tady asi vypadalo před 2 - 3 lety, kdy téměř nepršelo. V takových chvílích, a na takových místech, si člověk teprve uvědomí, jak velký problém s vodou vlastně máme.
Poslední zastávka byla neplánovaná, ale nějak jsme potřebovali nasát pozitivní atmosféru. Čeňkova pila a soutok Vydry a Křemelné. Kouzelné místo. Tam jsme dorazili, když už se téměř stmívalo a začínala zima. Stánek s občerstvením u parkoviště byl zavřený, což bylo dobře, protože tam nebyli žádní lidé. Byl to nakonec nejhezčí zážitek z celého dne. Nikde nikdo, krásná atmosféra. Domů jsme se vraceli dobře naladěni.
Komentáře
Okomentovat