Na návštěvu muzea Jaroslava Foglara jsem se zvlášť těšila. Patřím mezi ty, kteří měli to štěstí, že mohli v dětství, v sedmdesátých a osmdesátých letech, číst příběhy Rychlých Šípů a Hochů od Bobří řeky. Foglarovy knihy byly zakázány, ale u nás v rodině se uchovávaly doslova jako poklad. Mezi námi, touha vypravit se po stopách Hochů od Bobří řeky a navštívit krajinu, kam pravidelně jezdil Jaroslav Foglar, byl hlavním důvodem, proč jsme na letošní dovolenou vyrazili právě do Posázaví.
Muzeum sídlí přímo na hradě v Ledči nad Sázavou. Prohlídka je samostatná bez průvodce, což jí nic neubírá na atraktivitě. Alespoň jsme si mohli všechno v klidu prohlédnout a měli jsme na to dostatek času a klid. Kromě nás v muzeu nikdo nebyl. Je tady shromážděno neuvěřitelné množství originálních písemností, fotografií a vzpomínek na skautské tábory, Je tady zdokumentován život s dílo Jaroslava Foglara v takovém rozsahu, že jsem si to ani nedovedla představit. V 8 místnostech se setkáte s Hochy od Bobří řeky a s jejich táborem, s Janem Tleskačem, se Stínadly i s Rychlými Šípy. Najdete tady snad všechno, co nějak souvisí se skautingem, Foglarem a jeho literárními postavami. Exponáty jsou velmi chytře tématicky rozděleny a my jsme chvíli měli dojem, že jsme ve Stínadlech, chvíli zase u Bobří řeky. Součástí muzea je i neuvěřitelná sbírka ježků v kleci. Celá expozice je vymyšlená tak, že máte dojem, že jste se přenesli v čase a skutečně jste se ocitli třeba ve Stínadlech. Rozhodně tady nehledejte naleštěné vitriny s vyrovnanými řadami nudných exponátů. Tady přího dýchá tajemno a dobrodružství, přesně jako z Foglarových příběhů. Pro fanoušky foglarovek je to prostě ráj na zemi. Klobouk dolů a velký dík všem, kteří se na provozu muzea podílí.
Komentáře
Okomentovat