Poslední zastávkou na naší letošní dovolené v Posázaví byl hrad Český Šternberk. Nejpozoruhodnější je pro mě asi to, že hrad je už 20 generací ve vlastnictví rodu Šternberků. Šternberkové hrad vlastní od jeho založení kolem roku 1241. Pochopitelně s přestávkou v době socialismu. Průvodkyně nám vyprávěla o předposledním majiteli, Zdeňku Šternberkovi, který na hradě trvale bydlel do jara letošního roku, kdy bohužel zemřel. Jestli bude na hradě bydlet i jeho syn Filip, který se nyní o hrad stará, se zatím neví, ale i tak je to něco neuvěřitelného. Hrad byl po celou dobu jeho existence trvale obýván, až na míněnou přestávku. Už na začátku 20 století byl dokonce elektrifikován, a proto se hrad zásadně liší od většiny našich hradů.
Prohlídka byla moc zajímavá, zejména proto, že se prolínala minulost se současností, dozvěděli jsme se i to, jak obtížné bylo přizpůsobit alespoň část hradu tak, aby vyhovovala moderním požadavkům na bydlení. Zkrátka celý výklad, a především atmosféra hradu byla zcela jiná, než na jiných neobydlených hradech. Člověk měl pocit, že je tak trochu součástí historie, a že to vlastně ani není tak úplně historie, když to, o čem průvodkyně povídá, pokračuje až do současnosti.
Na hradě je jeden prohlídkový okruh, kde se v 15 místnostech prolíná historie i současnost rodu. Průvodkyně nás v průběhu prohlídky bavila i historkami, které vyprávěl Zdeněk Šternberk o svém dětsví na hradě, a tím výklad neuvěřitelně oživila a zatraktivnila. Škoda, že takových míst nemáme víc. Byl to prostě zážitek.
Komentáře
Okomentovat