Cestou z návštěvy Křivoklátu, jsme si řekli, že se podíváme k Berounce na přívoz Oty Pavla. Sbírám totiž turistické známky, a u přívozu je pamětní síň Oty Pavla, která má známku vydanou. Kdyby tam známka nebyla, ani bychom o přívozu nevěděli. Od návštěvy jsme toho moc nečekali. Pravda, Berounka je bezesporu krásná, tak si prohlédneme pamětní síň, podíváme se na řeku a ukončíme tím výletní den, mysleli jsme si. Omyl. Čekalo nás obrovské, milé překvapení.
Prošli jsme osadou k přívozu. Na břehu všude čisto, lavičky lákaly k posezení. Na jedné jsme se usadili a kochali se pohledem na řeku, vstřebávali poklidnou atmosféru a pozorovali proplouvající vodáky. Najednou se na druhé straně řeky rozezněl zvon. Někdo si přivolával převozníka. Objevil se pán v pruhovaném triku, skočil do loďky a plavil se pro turisty na druhý břeh. Opravdový převozník. Měli jsme pocit, že jsme se přenesli o 100 let do minulosti. Další překvapení nás čekalo, když jsme zjistili, že cena jízdného je dobrovolná. V dnešní době nevídaný úkaz. Zdá se, že místní převozník dělá svou práci rád a s nadšením.
Pomalu jsme opustili břeh řeky a vydali se navštívit pamětní síň. Další překvapení. Dveře do domku dokořán, nikde žádná pokladna, cena vstupného opět dobrovolná. Prostě vhodíte vstupné do kasičky. Prohlédli jsme si expozici, která nás provedla životními osudy Oty Pavla. Zajímavé čtení.
Byli jsme tak příjemně naladěni, že jsme si řekli, že se zastavíme na kávu v místní kavárničce. A tady nás čekalo další milé překvapení, Kavárna čistá, upravená, milá paní majitelka, domácká atmosféra. Měli jsme pocit, že jsme opravdu vítáni. Vypili jsme kávu, ochutnali nekávu, snědli vynikající domácí zákusky a ochutnali domácí limonádu. Prostě idylka. Určitě se sem ještě vrátíme a strávíme tady delší čas.
Komentáře
Okomentovat